To zní jako poměrně dobrá motivace. A taky že je! Krom toho, že budu asi tak třičtvrtě prázdnin trávit v práci, už teď je víc než jasné, že strávím týden a týden ve dvou evropských hlavních městech - v Londýně a Římě. A těším se na to snad ještě víc, než na Ježíška! Už teď se mi zdají v noci sny, že jsem někde na Oxford street a nevím, u čeho se zastavit dřív. Pomalu mě začíná chytat nutkání, abych každý den trávila vysedáváním na internetu a prohlížela si fotky Londýna, hledala nejlepší restaurace, nebo obchody, kam opravdu stojí za to si zajít a snažila se vytvořit si dva měsíce dopředu jakýsi "timetable".
Venku prší. Slyším, jak dešťové kapky padají venku na zem a vydávají ten úžasně uklidňující šum. Na stole mám ve váze květy bílého šeříku, které jsem dneska dostala od svého drahého a provoněly mi celý pokoj. Ležím v posteli a myslím na prázdniny, volno, teplo, slunce, vodu...a výlety!Celý článek pro dnešek zakončím zážitkem s profesionální doktorkou:
Předevčírem
jsem byla navštívit paní doktorku ve městě, poblíž kterého bydlím. Paní byla už od pozdravu
velice nevrlá a rozzlobená a když jsem jí sdělila, co mě trápí, poslala
mě domů s dodatkem: "A co mám jako dělat? Víte, kolik lidí trpí nějakým
problém celoživotně?" #sestimsmiřDošla jsem tedy k závěru, že tohle je paní doktorka na správném místě - tu jen tak něco nerozhází!
Žádné komentáře:
Okomentovat