Dnes ti pomůžu já, zítra ty mně.

Jsou momenty, kdy mi dochází slova. Kdy ve své paměti nenacházím žádné lepší vyjádření, než stát a hledět. 

Více mne těší chvíle beze slov, které mne zaskočí v příjemném smyslu. Nadšením nemůžu dýchat, radostí bych se rozskočila na všechny strany, vykřičela bych to na celý svět, ať to všichni slyší! Jo, tyhle chvíle mám fakt ráda. Ale o nich dneska mluvit nechci. Teď mám na mysli ty druhé. Ty, kdy si říkáte, že ta osoba naproti vám - tohle je přesně někdo, kdo se chová jako kretén.

A koho vlastně označuji za toho ,,kreténa"? Člověka, který se s ohromným spěchem prodírá davem a bez zájmu porazí každého, kdo mu náhodou stojí v cestě. Člověka, který se povyšuje nad všechny ostatní a otevřeně a nepokrytě dává najevo, jak je skvělý a dokonalý na rozdíl od ostatních (i přes to, že vůbec není). Ovšem zcela neomylným a - bezpečně mohu tvrdit - stoprocentním příkladem kreténa je dnešní chlápek z trolejbusu. Ráda bych napsala pán, ale toto slovo ve mně vzbuzuje určitý pocit gentlemanství, inteligence a empatie. To však tato osoba mužského pohlaví evidentně neměla. 

Nerozumím mnoha věcem, které se kolem mě dějí. Proč chlap, který je zdravý a ve věku, kdy by se měl zvládnout udržet na svých nohou zasedne poslední volné místo a slepý pán s holí musí vedle něj stát? Proč se dívá kolem sebe a dělá, jako by měl výhradní právo sedět? Proč nemůže zvednout svůj zadek a uvolnit handicapovanému sedadlo? Sakra proč?! A proč se nenašel někdo jiný...

Jestliže si ani obyčejní lidé, kteří společně jedou v jednom trolejbusu nedokáží vzájemně pomoci... Jestliže je nám okolí lhostejné a my nejsme schopni nikomu podat pomocnou ruku... Jestliže se k sobě nedokážeme chovat slušně a důstojně... Pak přeci nemůžeme být překvapeni, že se na světě děje to, co se děje. Ať je to dnes v Bruselu, nebo kdekoliv jinde na světě.

Všichni máme dvě ruce, dvě nohy, hlavu i srdce. Všichni jsme stejní. Snažme se proto být lepšími lidmi a pomáhat si...

Holubí oko je okno do duše.

,,Čti. Dinosauři také nečetli a jak dopadli..."

Před domem nám páchne odpad. Už tři čtvrtě roku totiž na délce patnácti metrů dělají kanalizaci. Je to jako bydlet poblíž hromady sraček. Doslova. 

Včera jsem před vchodem našla ležet mrtvého holuba. Vypadal, jako by spal, křídla měl roztažené a očička zavřené. Ale beztak pošel tím smradem. Dobrovolně si vzal svůj mrzký holubí život. I kytky před tím puchem totiž raději odrůstají do země. Nic není perfektní - ani kanalizace - smiřme se s tím. O něco horší to pak bylo při příchodu na byt. Něco jiného je, když zapomenete vynést odpadky ze včerejška. Něco jiného, když zapomenete na odpadky z minulého týdne, včerejška i dneška. Ať tam vyhodil kdokoliv cokoliv, nechci vědět, co to bylo. Smrad připomínající shnilý květák se linul kuchyní až do chodby. Odpadky byly okamžitě vyneseny, pach však zůstával dál a neubíral na intenzitě. My, ženy z bytu, jsme čelily důležité otázce - vyvětrat a pustit hovna dovnitř, nebo květák ven? Sračky zvítězily. 

Teď trochu z jiného soudku. V poslední době trávím v knihkupectvích víc času, než bych měla. Dnes například asi tři čtvrtě hodiny. Miluju to tam. Vůni knih, všudypřítomné ticho, kterým zní jen šustění obracených stránek. Oficiálně jsou většími čtenáři ženy. Možná proto si z dnešního výletu v Dobrovském pamatuju opravdu spoustu babiček, maminek a holek v mém věku, ale jen jednoho jediného muže. Problém je tak trochu v tom, že to byl zaměstnanec. Ha. 

Poslední měsíce neřeším nic jiného, než praxi. Povinnou praxi v deníku, konkrétně. Prozatím to vypadá, že by mi mohla vyjít MF Dnes v Ostravě. Jo! Hola hej, bude ze mě novinář! ...nebo aspoň pokus o něj, haha.

Sheldon a já.

Musím uznat, že pravidelné psaní deníku mi opravu moc nejde. Většinou se jednou za čas nadchnu, založím si blog, píšu na něj několik týdnů a po zjištění, že nemám pět tisíc odběratelů a deset milionů "lajků" to prostě zbaběle vzdám. A když se zase po několika měsících znovu-nadchnu pro psaní vlastních myšlenek, po přečtení těch starých - které mimochodem naleznete právě pod tímto článkem - se zhrozím sama nad sebou. Jak? Proč? Za co? Ach můj bože!

Hrozně jsem si vždycky přála být ta sebevědomá holka, která se ničeho nebojí a jde si tvrdě za svým. Místo toho připomínám spíše Sheldona z Teorie velkého třesku. Jsem často zmatená, nevím, co říct, místo toho se raději mile usmívám a když jde do tuhého, zalézám do ulity a tam si vytvářím všemožné repliky, které bych mohla říct, aby vyzněly co nejlépe. No prostě se sama se sebou nenudím. A tak mě napadá, že všechny ty své trapasy a podivné momenty bych mohla zaznamenat právě sem. A až mě to zase jednou přestane bavit a přestanu a pak se sem za dlóóóóuhou dobu opět vrátím, možná se budu divit, jaká jsem byla. Kdo ví... :) 

P.S. Najděte šest rozdílů:

8-7=1                    8-7=1

              22-2=20                22-2=20            

4-1=3                  

 4-1=3

Po nás potopa

Ahoj.
Kdo jsme?
Odkud prichazime?
A jaky je ucel nasi existence na teto planete?

Tot otazka. Sedim v praci a premyslim o textu pisnicky od Tomase Kluse. Nejsem jeho zaryta fanynka, nenasleduju jeho koncertni snuru do kazdeho mesta,kam se vrtne, ale presto musim uznat, ze tento mlady muz ma v pisnicce Po nas potopa nejvetsi pravdu. My lide jsme tvorove sobecti. Myslime na nase blaho a jsme schopni jit pres mrtvoly. Kdyby to bylo jen trochu mozne, vykaceli bychom vsechnu zelen kolem sebe, zvirata "zkrotili" a strcili do ohrad a vsude postavili novy zelezobetonovy svet. A kdyz se tak kolem sebe divam,tak se neprestavam divit. Sami sebe sidime jidlem s nahrazkami. Sami sebe balamutime,ze jogurt neni zreden vodou a znovu zahusten skrobem, ze malinova limonada obsahuje maliny, ze kureci stehna z obchodu nejsou trojnasobne vetsi, nez ty, co jsme nedavno jedli u souseda z domaciho chovu. A pak, protoze uz nas nebavi byt slepi, platime mnohokrat vyssi sumy za opravdove jidlo, momentalne se tomu rika moderne "bio". Proc? Ptam se, proc neexistuje svet bez neceho, co se pouze tvari neco jineho? Proc si sereme do vlastniho hnizda a sami sobe skodime? Vzdyt nejsme pani Zeme, jsme pouze obyvatele. Stejne jako vsichni ostatni zivocichove. Ale jen clovek ma potrebu se stale povysovat, vest nekonecne zabomysi valky o to, kdo ho ma vetsiho a kdo bude dalsim, novym "führerem"! A tak tu sedim a stydim se za vsechny ty lidi, kteri by pro penize zabili i vlastniho otce ci matku. Krev, ze ktere vzesli. A k cemu to vsechno? K cemu?! Za penize si stejne to opravdu nejdulezitejsi nekoupi. Vse ostatni jsou pouze slabe nahrazky toho, po cem touzi a nikdy mit nebudou, protoze prachy nemaji nekonecnou moc.
Jenze kvuli nic pak zijeme ve svete, kde bohati prekypuji penezi a doslova se v nich koupou a chudi by za par korun libali nohy, protoze stradaji hladem, bidou. Nechci zit s pocitem, ze takhle je to na svete spravne, protoze neni. A proto doufam, ze v blizke budoucnosti budu psat ne-falesne clanky v tisku a tim, byt jen malíinkatym zrnkem, prispeju k tomu, aby byl svet zase o neco lepsi misto. Protoze verim,ze kdyz chceme, dokazeme se zmenit. 😊

Preji vsem krasny zbytek dnesniho horkeho a nadherneho dne.
K. 🌻