Přátelé jsou všechno.

 Je důležité, vážit si přátel?
Ano je.
Nesmírně.

O víkendu mi napsala kamarádka z druhé strany České republiky, že nutně potřebuje, abych jí napsala dopis. Miluju psát a dostávat dopisy a zrovna ona mi, minimálně každé léto, posílá pohledy z míst,které o prázdninách navštívila. Beru papír a černou fixu a dávám se do psaní.



S touhle kamarádkou jsem se pořádně neviděla od její maturity. Bude to už tři roky a i přes to, že si nevoláme každý den a nepíšeme deset esemesek co pět minut, pořád ji mám ráda stejně, jako tenkrát. Pamatuju si, jak byla taková ta strašně chytrá maturantka, ukecaná, zábvná a každý kluk ji chtěl. A já? Radši nemluvit. :D A když jsme pak byly spolu náhodou ve dvojici na FCE speaking, sedla si ke mně a začala se se mnou bavit. A baví se se mnou doteď. Byla snad úplně prvním člověkem, který mě opravdu chtěl poznat blíže, i přes to, že tehdy jsem asi zrovna skvělý první dojem nedělala. :)

Ovšem, ne každé přátelství vydrží věky. Ale snažím se na to dívat tak, že každý člověk, který je v našem životě - ať už dlouho, či krátce - má splnit nějaký úkol. A jakmile ten úkol vykoná, nějak nás ovlivní, nebo změní způsob našeho myšlení, je čas, aby nechal prostor někomu jinému. Lidé přeci přichází i odchází. A příchod i odchod musí být v rovnováze. Někdy ztratíme tři falešné kamarády, aby k nám našel cestu jeden - ten nejúžasnější.

Měli bychom si vážit svých přátel. Těch opravdových, kteří jsou s námi dlouhou dobu a pořád nás mají rádi. Napište jim někdy dopis, nebo jenom textovku, že je máte rádi. Že jste za ně rádi. Není přeci důležité mít důvod k tomu, abychom někomu řekli, že si ho vážíme. Prostě to udělejme. Minimálně jednomu člověku tím uděláme den krásnější. :)

A já jdu vhodit svůj dopis do schránky.
K.