Šťastný em-dé-žet!

Po každé bouřce jednou vyjde slunce. 
Stejnětak po každé hádce přijde úsměv.
A pak, až vám oběma dojde, že se chováte jako truhlíci, omluvíte se sobě navzájem a přiznáte, že vám ten druhý moc chyběl. I kdyby to bylo jen několik hodin.

* Původně jsem chtěla napsat článek úplně jiný, ale prsty píšou, co chtějí. Proto chci všem ženám popřát krásný zbytek tohoto dne a připomenout, že každá je jedinečná, krásná a dokonalá taková, jaká se narodila. *

Dostala jsem kytičku. Od svého nejdražšího. To prý k svátku. Sice slavím až dvanáctého srpna, ale když nečekáte dárek, potěší stotisíckrát víc! A dneska vlastně milionkrát...
 Nerada se hádám. Myslím s lidmi všeobecně. Už vůbec ne s těmi, které mám ráda. A s ním, to už absolutně ne. Ale zase na druhou stranu je to pro každý vztah normální - prý a taky zdravé - prý prý. Možná na tom nějaká pravda bude. Vždycky mám totiž pocit, jako bych se znovu zamilovala. Než se ale dostanu ke stavu zamilovanosti, vystřídá se u mě několik fází.

Fáze uraženosti.
Přesně ta doba, kdy se spolu o něčem bavíte a on něco řekne jen tak. Ale vás to píchne u srdce. Ajajaj. Tak ať si! Však já to dokážu i bez něj!

Fáze "nic mi není"
Ať se snažíte sebevíc, stejně moc hrát nejde... a přecházíte do další fáze.

Fáze zuřivosti.
Prostě už to nedokážete držet v sobě a řeknete to. Následuje jakási výměna názorů, přičemž každý si stejně mele tu svou. Takže to v podstatě výměna názorů není.
Fáze vychladnutí.
 V polovině žuření se shodnete na tom, že je blbost to řešit, když jste naštvaní a jdete každý dělat něco jiného. Abyste vychladli.

Fáze znovusetkání a usmíření.
Je jedno, jak dlouho jste se neviděli. Oba jste přemýšleli nad svými chybami a až se znovu setkáte, je vám to hrozně líto. A shodnete se na tom, že to byla vlastně blbost. A i kdyby to blbost nebyla, dá se to řešit i jinak, než nějakými šarvátkami. On vám chyběl a jemu se po vás stýskalo. Bouřkový mrak náhle zmizí.


Jak už jsem psala, nerada se hádám. Možná i proto, že lidé většinou v zápalu soutěživosti, kdo má víc navrch, řeknou něco, čeho později litují. Střílejí slovy kolem sebe a nevšímají si raněných. Možná proto.. A taky proto, že všechno se dá řešit bez zbytečného křiku a slaných kapek, stékajících po tváři.