Hrdý Čech.

Chtěla bych taky jen krátce zmínit dnešní den. Sedmnáctý listopad. Pro ty, kteří neměli celý den zaplé rádio, puštěnou televizi, nevytáhli paty z domu, nebo vůbec neví, co je za den a jsou tudíž historií netknutí - dnes slavíme dvacáté páté výročí od počátku sametové revoluce.

Upřímně, jsem velmi hrdá na to, že jsem Češka. A jsem ještě pyšnější, že se tohle před pětadvaceti lety odehrálo a nyní můžeme žít ve svobodné zemi. Né, přiznávám, že jsem nezažila, jaké to bylo za komunistů. Ale to mi přesto nebrání v tom, abych si stála za názorem, že teď prostě a jednoduše líp je. Jasný, má to nějaké mouchy a často se kvůli různým absurdnostem, které mě potkají, strašně rozčiluju. Ale nikdo není neomylný. A my Češi máme ve zvyku na všechno nadávat a všechno kritizovat. Tohle je zrovna ta stránka, která by na nás šla určitě vylepšit, věčné kafrání. Vím, že lze žít ještě a ještě lépe, ale kdo chce moc, nemá nic. Jsem spokojená právě na tomhle místě, kde se teď nacházím. Je tu hezky.

 Je mě velmi mrzí, že se stydím za svého pana prezidenta.